„Tak naposledy, Pepíčku! Tohle je žlutá barva!” „To je žlutá? Néé, to je červená.” Prásk, prásk, křup… „Tak se běž podívat do zrcadla, ať vidíš, jak vypadá červená!”

„Pane vedoucí, když zaprší, smrdí záchody!” „Buďte rádi, že vám neteče moč pod spacáky.”

Pepíček přijde domů ze školy a maminka se ho ptá, co má nového v žákovské knížce. Pepíček odpoví: „Poznámku.” „A jakou?” ptá se maminka. „Mám tam napsáno…” „S tebou je těžká řeč,” vzdychne maminka a vytrhne mu žákajdu z ruky. Uvnitř čte: „Při hodině jedl ananas.” „Pepíčku, já jsem ti …

„Pane vedoucí, nechcete zapálit?” „Ne, díky, nejsem pyroman.”

Rodinka v přírodě: „Tatí, co je to za ovoce?” „To jsou modré blumy, synku.” „A tatí, proč jsou červené?” „Protože jsou ještě zelené.”

Ptá se katecheta po lekci o modlení před jídlem Pepíčka: „Co říká tatínek předtím, než začnete snídat?” „Šetřete máslem, ty svině ho zase zdražily!”

Desetiletý Pepíček rodičům: „Už mne otravuje s vámi žít. Jste nudní, nepotřební, jen mne omezujete. Odcházím. Budu žít sám, dělat co se mi líbí a co mne baví a můj život dostane smysl.” U dveří se otočí: „Tati, nesnaž se mne zadržet!” Tatínek: „Já tě nechci zadržet, já jdu s …

Táta podá ráno Patrikovi dvacetikorunu: „Kup si v automatu něco k pití.” „To jseš hodnej, tati, ale já nemůžu – jsem nastydlej, tak nesmím studený!” „Ale ta dvacka není zas tak studená…”

„Pepíčku, nesmíš kouřit, nebo nebudeš dlouho žít!” „Ale dědeček kouří, a je mu sedmdesát.” „Vidíš – kdyby nekouřil, bylo by mu už osmdesát!”

„Babi, kam jedeš na tom kole?” „Na hřbitov.” „Babi, a kdo to kolo poveze zpátky?”