Pepík s Jardou se zájmem pročítají listinu výher, které můžou získat, když si zakoupí jistou tyčinku. „Motorka by se hodila,” konstatuje Pepík. „Mně by úplně stačila desátá cena,” skromně řekne Jarda. „Těch sto skateboardů by se dalo velmi výhodně prodat!”

„Co to má znamenat, že nemáš čas?” zlobí se na Honzu máma. „Nejdou mi hodinky.”

Máma povídá ráno svému synovi: „Vezmi si čisté spodní prádlo – co kdyby tě srazilo auto?”

„Slyšel jsi už, že turisté, kteří si i přes zákaz odvezou z Uluru, toho australského monolitu, nějaký kámen, často ho pak posílají zpět? Přináší prý smůlu.” „Nechtěl bych tam dělat pošťáka…”

Na silnici tlačí nadávající zpocený muž auto, žena za volantem se ho ptá: „Už můžu povolit tu ruční brzdu?”

„Kdybych ztroskotal na opuštěném ostrově, klidně bych se obešel i bez nože,” vytahuje se dětem strýček řezbář. „A jak bys to udělal?” „Vyřezal bych si ho ze dřeva.”

Maminka dává Honzíkovi sto korun. Honzík ale zapomněl poděkovat. Maminka mu povídá: „A co jsi zapomněl říct?” Honzík stále neví. Tak mu maminka poradí: „Co řeknu tátovi, když mi dá penízky?” Honzík na to: „Proč mi dáváš tak málo?”

Pepíček jde do školy a učitelka řekne: „Vymyslete čtyři slova!” Tak pepíček jde za maminkou, a řekne jí to a maminka mu řekne: „Dej pokoj.” Pak jde Pepíček k bráchovi, ten se dívá na TV, Pepíček mu to řekne a brácha ho neposlouchá, a řekne: „Batman!” Pak jde Pepíček k …

Chlapeček sedí smutně u otevřené konzervy. „Proč jsi tak smutný?” ptá se ho maminka. „Je tu napsáno paštika zaječí, a ona neječí a neječí.”

„Pane vedoucí,” přiběhne holčička, „Jana spadla do záchoda!” „A umí plavat?”