Pán prosí hocha postávajícího u vchodu do paneláku: „Prosím tě, chlapečku, ukážeš mi, kde bydlí pan Novák?” Chlapeček ho vyvede po schodech do desátého patra a ukáže na jedny dveře: „Tady bydlí, ale jestli s ním chcete mluvit, tak sedí před domem na lavičce.”

Pepíček píše z tábora: „Hodně jím a jenom odpočívám. Je tu moc hezky. P.S.: Co je to epidemie?”

Prodavač se ptá Pepíčka: „Opravdu tě poslali koupit čtyři kila bonbónů a dvacet deka brambor?”

Mami, kup mi v Kauflandu nějaké květináče. Ve škole nám říkali, že máme pěstovat sport, tak to chci zkusit.

Zlobí se matka na syna: „Co tě to napadlo, lít do hranolek opalovací krém?!” „Chtěl jsem si je jen trošku opálit.”

Ptá se Pepíček: „Maminko, řekni mi, jak přicházejí děti na svět?” „Víš, Pepíčku, to je dlouhá historie. Teď na to není čas.” „Tak, maminko, řekni aspoň začátek!”

Matka nechává dceru s nápadníkem v pokoji samotné a poslouchá za dveřmi, jestli se něco nepatřičného neděje. Slyší jen modlitby, jde tedy dovnitř: „Co tu děláte?” „Modlíme se, abych dostala zase měsíčky, už o týden se zpozdily.”

„Moje morčátko je z Afriky,” vytahuje se ve školce Filípek. „A jak to můžeš vědět?” namítla Anička. „Poznal jsem to,” povídá Filip. „Včera odpoledne moje maminka zasmrkala a Bigíček utekl do domečku.” „A co to má společného s Afrikou?” „No jo, holky, nic nechápete… Když maminka smrkala, Bigíček si myslel, …

„Chtěl bych mít za učitele nějakého slavného herce nebo zpěváka,” prozrazuje mamince Pepíček. „Moje žákovská by pak nebyla plná poznámek, důtek a pětek, ale byla by plná autogramů!”

„Tatínku, ty ses ve škole mlátil s ostatními?” „Ano, samozřejmě.” „A všechny jsi zmlátil?” „Ano, vždycky.” „A tati, mohl bych tě poprosit, abys k nám do školy už nechodil?”