Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka. „Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”

„Už jsem přišla na to, jak ráno vzbudit tatínka, aniž by nadával,” hrdě oznamuje sourozencům Anička. „Jak teda?” zajímají se děti. Anička říká, co vymyslela: „Zalepím mu pusu lepicí páskou.”

„Nedávej si na tu housku tolik marmelády!” napomíná Jarku matka. „Vždyť to nebude houska s marmeládou, ale marmeláda s houskou!”

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?” „Ano, a co má být?” „Nic… jenom, že teď už se bát nemusíš.”

Pepíček se ptá tatínka: „Tatínku, má naše maminka vždycky a za všech okolností pravdu?” „Chlapče, o tom vůbec nepochybuj, vždycky má pravdu. A proč se ptáš?” „No protože když jsem jí ukázal vysvědčení, tak říkala, že jsem blbec po tobě…”

Pepíček se polije v restauraci polévkou a říká tatínkovi: „Zase ti maminka nafackuje!” „Nevím, proč mně?” „Nedával jsi na mě pozor, když jsem jedl!”

„Pane vedoucí, Jirka se počůral ve stanu!” „Jirkóó, ode dneška spíš pod širákem!”

„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?” „Nemám tušení, Pepíčku.” „Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”

Pepíček přišel domů celý mokrý. „Co se ti stalo?” ptá se matka. „Hráli jsme si na psy.” „No a co?” „Já byl patník…”

Maminka upozorňuje svou šestnáctiletou dceru: „Všimla jsem si, že se ti už začínají zapalovat lejtka! Být tebou, bych byla opatrná.” „Neboj, mami,” uklidňuje ji dcera, „můj přítel je hasič!”