Malé Janičce ukazují právě narozeného bratříčka. Jenže ten pláče a pláče. Rozmrzelá Janička: „Zajímalo by mě, jak se sem vůbec dostal.” „Jak? No přece z nebíčka.” „Z nebíčka? To jsem si mohla myslet, vyhodili ho!”

Pavel hodí bratrovi z okna tričko a shora ho navádí, aby ho chytil: „Vedle… Ještě vedle… Dobře… Máš ho… Máš ho od bahna…”

Malá Janička se ptá své maminky, která se maluje: „Mamí, co to děláš?” „Maluju se, broučku.” „A na co je to dobrý?” zajímá se holčička. „Abych byla krásná, víš?” odpoví maminka. „Aha, a za jak dlouho to začne působit?”

Chlapec volá přes plot na paní na zahradě: „Paní, prosím vás, můžete mi přinést můj šíp?” „Ale ano, chlapče,” odpovídá paní, „kdepak je?” „Vaše kočka ho má v zádech.”

„Pane vedoucí, co je za tím jehličnatým lesem?” „Listnatý les.”

Paní rodí doma. Je u ní doktor a vypadne proud. Musí zavolat pětiletého synka, aby svítil baterkou. Porod se podaří, doktor plácne mimino po zadečku a syn s očima navrch hlavy vyhrkne: „Správně! A druhou přes hubu, neměl tam lízt!”

Pepíček si furt strká prst do nosu. Matku to rozčílí a řekne mu: „Jestli si budeš strkat prsty do nosu, tak budeš tlustej jako strejček Pepa!” Pak nastoupí do tramvaje a Pepíček začne pomrkávat a uculovat se na jednu těhotnou maminu. Té to nedá a po chvíli se ho zeptá: …

„Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?” „Na Divoký západ.” „A na co si budete hrát zítra? Taky na Divoký západ?” „Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání.”

Píše otec synovi: „Pamatuj, z jaké jsi rodiny! Buď pilný, pracovitý a poctivý. Hlavně nezapomeň všechno, co ukradneš, poslat domů!”

Matka radí dceři, jak má vychovávat své dítě a dcera oponuje: „Ne, mami, podle tvého to dělat nebudu, nechci mít pitomou dceru, jako máš ty!”