Ptá se dcera otce: „Tati, kamenný mám napsat jedno nebo dvě N?” „Za tu dobu, co se ptáš, jsi mohla klidně napsat tři!”

Ptá se chlapeček maminky: „Proč se maluješ, mami?” „Abych vypadala hezky,” vysvětluje rodička. Klučina se zamyslí: „A za jak dlouho to začne účinkovat?”

Jde po ulici otec se synem. Otec nese flašku a syn malou dcerušku. Najednou se syn zeptá: „Tati, nemohl bys teď vzít sestřičku ty? Já ji už neunesu, můžu ti nést flašku.” „Ty jsi se snad zbláznil! Ještě by ti spadla, a co potom?”

Pepíček si kupuje už potřetí lístek do kina. Pokladní se diví a ptá se ho, proč to dělá. Pepíček odpoví: „U vchodu stojí nějaká divná paní a vždycky mi ho roztrhne.”

Děti dostaly nového psa a jak už to v takových případech ze začátku bývá, mohou se o něj přetrhnout. Když už ho chudáka ošahávají pět hodin, zasáhne táta: „Nechte ho už konečně na pokoji, vždyť jste na něj jak na psa!”

Povídá maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, nelízej to lízátko, vyčistil sis zuby.” A Pepíček odpoví: „Neboj, mami, já si ho před tím umyl mýdlem.”

„Když se nechceš svěřit mě, jdi do kostela a vyzpovídej se tam, dcero,” pravil otec. Dívka na něj vrhla pohled plný beznaděje: „A to se mám vyzpovídat faráři, že ho mám ráda?”

Dědeček vypráví vnoučátkům před spaním pověst: „Byl jednou jeden řecký král…” „A pamatuješ si ještě, dědečku, jak se jmenoval?” skočí mu do řeči děti. „To si opravdu nevzpomenu. Bylo to už hodně dávno…”

„Správný člověk mluví jen pravdu, pravdu a vždycky pravdu,” dává Lence kázání táta. „Ale říkat v téhle době pravdu bezpochyby není správné…”

„Tati, je pravda, že pocházíme z opice?” „Já ne, ty možná ano!”