Matka k patnáctileté dceři: „Víš, že můžeš hřešit i myšlenkou?” „Ano, ale není to ono.”

„Proč jsi nebyl včera venku, Filipe?” „Musel jsem s tátou přivést hnůj na jahody.” „Cože, hnůj? My si na ně dáváme šlehačku.”

Kopečkovic rodina jede autem na výlet, když syn vzadu nadhodí: „Máme ve vleku nějakého vozíčkáře.” „Ale my nemáme vlek,” namítne paní Kopečková. Táta Kopeček se koukne do zpětného zrcátka a zuří: „Ten parchant se mi drží za nárazník!”

„Pane vedoucí, Jirku uštkl had!” „Kolikrát jsem vám říkal, že si nemáte hrát s volně žijícími zvířaty!”

Prvňák stojí na kraji silnice a čeká. Paní, která jde kolem, se ho ptá: „Na co čekáš? Vždyť nic nejede!” „Čekám, až něco pojede. Máma mi řekla, že smím přejít, až přejede auto!”

„Tati, proč ty, světoznámej vysokoškolskej profesor, kandidád věd s tituly před jménem i za ním, vědec a spisovatel, podepisuješ žákovskou knížku jen třemi křížky jako nějaký analfabet?” ptá se dcera svého otce. „Protože nechci, aby si učitel myslel, že tě má maminka s někým jiným.”

Povídá maminka pětiletému Pepíčkovi: „Té šlehačky se nesmíš dotknout ani prstem.” „A jazykem můžu?”

Zástupkyně v mateřské školce si stěžuje řediteli na nově přijatou absolventku: „Když měla ve městě převést děti, šla kvůli tomu do banky!”

Pepíček ukazuje rodičům: „Tady na kazetě píšou, že Veřejné provozování, kopírování a prodej částí nebo celku této videokazety je trestné. To je zajímavé. Takže když tu kazetu rozlámu na kousky, nesmím žádný z těch úlomků prodat!”

Kluk se vytahuje: „Ty, já jsem sbalil takovou kočku… 90-60-90.” „No, to se ti teda zadařilo.” „To jo. A to jsem zatím popsal jen hlavu!”