Pepíček přijde domů ze školy a brečí, že dostal pětku ze zeměpisu. Tatínek se ho ptá: „Pepíčku, a za co jsi tu pětku dostal?” „Nevěděl jsem, kde je Vietnam.” Tatínek na to: „To přece nemůže být daleko, jeden Vietnamec jezdí k nám do práce na kole!”

„Babi, nechceš žvýkačku?” „Ježíšmarjá, Františku, a nalepí se mi někde v krku a udusím se, viď?!”

Říká maminka: „Pepíčku, co děláš?” Pepíček odpoví: „Ale, jen zatloukám hřebík.” „Tak ať se nebouchneš do prstu.” „Šílíš?! Nejsem blbej, drží mi ho Alenka.”

Před rokem: „Netahej si to tričko!” Po roce: „Netahej si tu noční košili!”

Potkají se na ulici dva maníci: „Čúús, co tady děláš?” „Jedu do Pardubic, kámo.” „Hm… a ty máš kolečka?”

Malý Pepíček je na návštěvě u prarodičů a zaslechne strašidelné zvuky. „Mamíí, slon!” vykřikne strachy. „Neboj,” konejší ho maminka, „žádný slon tu není. To jen dědeček smrká.”

Vstoupil jsem do kupé s pytlíkem brambůrků. Průvodčí na mě zavolal: „Toto je vlak, ne veřejná jídelna!” Nevím, o co mu šlo. Vždyť jsem si přinesl vlastní jídlo!

„Nevěš se mi pořád na krk!” zlobí se na Pepíčka maminka. „A kde ses, prosím tě, naučil tu katovu smyčku?!”

„… a co jste měli dnes ve škole od tří do čtyř?” „Hlad, maminko!”

„Tati, co je to stará panna?” „No, to je panenka, s kterou si už nikdo nechce hrát.”