Loudí malá Anička: „Dědo, co to pořád cucáš? Dej mi taky!” „Nedám,” prohlásí neústupně děda, „to je můj zub!”

Pepíček chytne do prstů mravence a říká: „Jseš Ferda? Ne? Tak chcípni!”

Babička zpívá večer vnukovi ukolébavku. Po chvíli se vnuk ozve: „Babi! Jdi si zpívat do kuchyně – chce se mi spát!”

„Mami, máte s otcem před sebou nějaká tajemství?” „On neví o mé vkladní knížce a já nevím o té jeho, co myslí, že nevím!”

Malá uvidí na procházce náklaďák s přívěsem a velmi ji zaujme. Zatahá maminku za rukáv a křičí: „Podívej, támhle jede těhotné autíčko!”

„Musíš papat polívčičku, Petruško,” domlouvá dcerce maminka. „Víš, co bude z děvčat, které nejedí?” „Vím, maminko,” odvětí holčička. „Manekýnky!”

Babička okřikuje při obědě nenažraného Karlíka: „Neber si tolik knedlíků najednou, máš velké oči!” „A ty máš zase velké uši!” odsekne Karlík.

„Babi, proč sis dala vycpat toho kanára?” „Protože jsem ho měla moc ráda, Moničko.” „Ano? Tak to my si tě taky dáme vycpat!”

Táborníci to poslední večer trochu přeženou s pitím a ráno nestačí odbíhat zvracet. Vedoucí se na ně zlobí: „Říkal jsem vám, abyste se sbalili, ne zablili!”

Na zahradě honí malý kluk celkem neúspěšně o rok starší sestru, která s úsměvem uniká a ignoruje jeho nadávky. Tatínek je zarazí a ptá se synka: „Pepíčku, proč Aničku honíš?” „Protože mě štípla!” „Aničko, proč jsi ho štípla?” „Aby mě honil!”