„Klidně si pusť muziku,” řekla babička, „ale hlavně ji nedávej nahlas!” „A proč?” diví se Petr. „Protože to pak řve.”

„Měl by sis vzít příklad ze své babičky, jak je čistotná!” domlouvá Jardovi maminka. „Dobře, tak od teďka si vůbec nebudu čistit zuby. Babička si je taky nečistí, protože má nasazovací!”

Tři kluci se hádají, kdo má nejmenšího dědečka. Nejmladší řekne: „Já mám tak malého dědečka, že si stoupne pod stůl.” A další se chlubí: „Já mám tak malého dědečka, že si stoupne pod židli.” Třetí smutně povídá: „Já už dědečka nemám, zabil se v angličáku.”

„Když Jeníček s Mařenkou uviděli perníkovou chaloupku, hned museli vědět, že v ní žije ježibaba,” domnívá se Karlík. „Jak to?” „Jinak by už přece ten perník dávno shnil!”

Potkají se na ulici dva teenageři a první nadhodí: „Jseš teplej?” „Ne!” zlobí se druhý. „No tak brzo budeš, když nosíš oteplováky!”

„Co se ti stalo, že jseš celý od krve?” vyzvídá na kamarádovi Lojzek. „Tekla mi krev z nosu.” „Takovým proudem?!” „Ne, pšíknul jsem si.”

Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka. „Já už půjdu spát…” zívne. „Tak nazdar!”

Povídá žena manželovi: „Co si náš syn nechal dát ten kroužek do nosu, je ráno mnohem jednodušší dostat ho z postele.”

Přijde malý Jurášek do obýváku a nesměle žvatlá: „Mamí, já jsem udělal na záchodě bobeček.” „No hezké, Jurášku,” pochválí ho maminka. Za několik minut jde na záchod a ozve se hlasitý výkřik a náraz do zdi. „Mami,” volá Jurášek, „tys na to hovínko šlápla!”

Maminka se ptá malé Aničky: „Copak jsi, Aničko, dneska venku dělala?” „To, co dělají ptáčci.” „Jo? Ty jsi zpívala a pískala?” „Ne, papala jsem žížalu!”