„Ten skateboard bych ti neprodal ani za deset litrů,” odmítl kamarádovu nabídku Petr. „Copak jseš takovej blbeček, že si myslíš, že ti něco prodám za tekuté peníze?!”

„Víš, co je zítra za den?” ptá se maminka Pepíčka. „No přece 28. října. Den vzniku samostatného československého státu!” „Samostatného?” diví se klučina. „Jak mohl být československý stát samostatný?!”

Rozzuřený otec se obrátil na syna, který provedl další vylomeninu: „Co kdybych tě teď roztrhl vejpůl?!” Synátor s klidnou tváří prohlásil: „To bys šel sedět za vraždu!”

Klučina se zavře v kuchyni a něco se snaží ukuchtit. Matka už se o něj začne bát, tak se jde ujistit, že je vše v pořádku. Vejde do kuchyně, na podlaze je hromádka popela a ta zvolá: „Ahoj mami, nezlob se. Já se spálil!”

„Tati, zdražili cigarety, to teď budeš méně kouřit?” „Ne, synáčku, to ty teď budeš méně jíst!”

„Viděl jsi včera Kobru 11?” ptá se Kamila Jarin. Kamil nechce být out, tak protože vůbec neví, o co jde, snaží se improvizovat: „Včera jsem se na Kobru 11 zrovna nekoukal, ale předvčerejškem jsem viděl Kobru 10.”

„Maminko, má rozinka nožičky?” „Ne, nemá, miláčku.” „Aha, tak jsem asi snědla broučka.”

Vypráví chlapeček z rozpadlé rodiny: „Od té doby, co se tatínek podruhé oženil, mám nevlastní matku, nevlastní sestru a nevlastního psa.”

Proč má nočník ucho? Aby slyšel, jestli někdo čůrá vedle.

„Babi, a proč jsou svatby někdy až odpoledne?” zajímá se malý Petr. „No, Petříku,” vysvětluje babička, „dopoledne přece musí být některé nevěsty ve škole!”