„Co se nad tou křížovkou tak chechtáš?” ptá se paní dcery. „Ale, je tu hlava rodiny na čtyři a mně tu vyšlo – OTEC.”

Paní Holanová se chlubí kamarádce, že jejímu Petříčkovi jsou čtyři roky a už umí udělat provaz. „To je dobrej,” uznale odvětí kamarádka, „mně je šestadvacet a neudělala bych ho!”

„Co ti říkal tatínek na tu pětku?” „Nic, jen mávl rukou.” „Tak to máš dobré.” „Ani bych neřekl. V cestě jí stála moje hlava.”

Matka povídá malému synkovi: „Jez špenát, chlapče, budeš velký a hezký.” „Mami… a proč ty jsi nejedla špenát?”

Pavel půjčí bráchovi deset korun a zarazí ho na odchodu: „Co se říká?” „Díky.” „Ne, vrátím ti patnáct!”

Před panelákem se cizí pán ptá chlapečka: „Bydlí tady v domě pan Novák?” „Ano!” „A můžeš mi ukázat, kde?” „Ano!” Chlapec ho pěšky odvede do 12. patra a ukáže na dveře: „Tady!” „A je doma?” „Ne, sedí před barákem na lavičce!”

„Maminko, jak jsi odnaučila tatínka kousat si nehty?” „Jednoduše. Schovala jsem mu zubní protézu.”

U karetní hry oko se raduje Radek: „Cha, vyhrál jsem! Zase jsem vyhrál!” „To není fér,” zlobí se kamarád Jirka. „Já mám brýle!”

Dospívající dcera přijde domů ze školy a otec jí vzkazuje: „Byl za mnou dnes jeden mladík a prosil o tvoji ruku.” Mladá dívka dychtí po odpovědi: „A souhlasil jsi, tati?” „Ten chlapík mi byl moc sympatický,” protahuje otec. „Tak jsem mu to radši vymluvil!”

„Pane vedoucí, nemáte obvaz?” „Proč, stalo se ti snad něco?” „Ne.” „Tak nazdar!” Za hodinu: „Pane vedoucí, nemáte rakev?” „Proč, proboha, rakev?” „Pavel vykrvácel!”