„Budíčééék!” skřehotá takhle ráno dotěrný starší brácha. „Jirko, vážně, já chci spát,” zlobí se Jana. „Tak tedy vážně. Vážení přátelé, přivítejme tento krásný den…”

Jde malý Pepíček do obchodu a chce jedny alwaysky. „To máš pro maminku?” zajímá se udivená prodavačka. „Ne, pan doktor mi je předepsal do bot!”

František ukazuje otci vysvědčení: „Teda, něco tak strašného jsem ještě neviděl…” „Já taky ne, včera jsem to našel ve tvých věcech.”

„Mami,” zajímá se při oblékání malý Filípek, „a mám si vzít ponožky, nebo fusekle?”

„Frajere, co děláš s tím hákysem?” „Háky s em.”

Matka: „Pepíčku, to je dobře, žes konečně přestal fňukat.” Pepíček: „Nepřestal jsem, jen si dávám na chvilku přestávku na oddech.”

Syn vaří a nechtěně namočí tričko s dlouhým rukávem do matčiny polévky. „Neboj,” uklidňuje ji, „tohle triko jsem měl včera v posilovně – aspoň to budeš mít slaný!”

Přijde zhulenej Tonda k jednomu kamarádovi a uslyší krásnou hudbu: „Ty vole, to je žůžo. Co to je?” „Vole, ty nepoznáš státní hymnu?” říká kamarád. „Už to nehul!”

Co je nejhezčí na dětech? Výroba.

Maminka koupí chlapečkovi lízátko. Malý cestou z obchodu líže, líže a lízátko mu spadne na zem. Zvedne ho a chce ho znovu strčit do pusy, ale vtom ho matka zarazí: „Počkej, vždyť je celé od písku! Vrátíme se a já ti koupím nové.” Jdou tedy zpátky do obchodu a chlapeček …