Chalupář sedí na zahradě a čte noviny. Přiběhne malý Pepík a prosí: „Tati, rozlouskni mi pecičku!” Taťka ji v zubech rozkousne, kluk slupne jadérko a zmizí. Za chvilku je tady zase a zas: „Tati, rozlouskni mi pecičku!” Když už to je popáté, táta se ptá, odkud ty pecky pořád bere. …

„Brzy vyjdeš ze školy, synu, a my bychom s maminkou chtěli, aby ses stal lékařem.” „Ale tati, vždyť přece víš, že nedokážu zabít ani mouchu.”

Co nikdy neřekne pařan? „Pařit se můžu i na sluníčku.”

Pepíček, kterému máma zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody. „Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?” „No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, a tak jsem si ho radši sundal.”

„Budu se učit tak dlouho, dokud nedostanu jedničku,” zařekl se totální idiot. „To můžeš taky čekat do Vánoc!” s úšklebkem poznamenala jeho starší sestra. „Juchůů,” zaraduje se pitomeček. „Ty jsou už pozítří!”

„Pepíčku, jaké vlasy má tvůj otec?” „On má jenom hlavu!”

Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!” Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?” „Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”

Jardovi přistála na hlavě obrovská koule a on konstatoval: „Vidíte, lidi, a pak že nepadá sníh!”

„Tati, vezmi si taky vlašský salát,” nabízí otci uprostřed parného léta Monika. „Ne, díky,” odmítne tatínek, „to je tvůj průjem!”

Blondýnka stojí před dveřmi do obchodu, nemůže se dostat dovnitř a pomalu už začíná hysterčit. I zželí se jí jednomu mladému muži a radí jí: „Zvolila jste špatnou stranu.” „Jakto?” diví se blondýnka. „Vždyť jsem letos vůbec nevolila!”