Na procházce si malé děvčátko zvědavě prohlíží těhotnou paní. „Vy máte v bříšku miminko?” ptá se se zájmem. „Ano,” odpoví paní. „A máte ho ráda?” „Ano, velice.” „Tak proč jste ho sežrala?!”

„Proč k vám stěhují tu obrovskou klec, Petře?” „Dostal jsem od táty domácí vězení!”

Ptá se geniálního vědce v parku zvědavá babička: „Kolik je tomu vašemu malému, že už nosí brejličky?” „Měsíc.”

Dívka se v noci zavrtá pod peřinu a volá na bráchu: „Jirko, otevři dveře, je tu strašný vedro!” Po chvíli se ozve: „Tak, už jsem je otevřel.” „Dík. A ještě zhasni, aby sem nenalítali komáři.” „To nebude nutný – v předsíni žádní nejsou!”

„Tati, víš něco o Sumerech?” „No, víš, synu, já se o sport moc nezajímám…”

Vyhrožuje dětem maminka: „Nezlobte, nebo vás pošlu k dědečce a bábovi!”

„Mně z tebe jde hlava kolem,” rozčiluje se tatík na neposedného klučinu. „Ahoj, hlavo!”

„Maminko, dnes mě poprvé oslovil muž!” chlubí se doma Verunka. „No vidíš, dcerunko,” rozzáří se matka. „Už jsi velká, tak to chodí. Nejdříve tě osloví, pak pozve na schůzku, potom se vdáš a budeš mít rodinu. No a co ti řekl?” „Uhni z cesty, huso!”

„Slyšela jsem, že jsi neuměl o druhé světové válce,” oznamuje Lukášovi babička. „Víš, když…” „Nevymlouvej se, měl by ses na ten zeměpis podívat!”

Malý Pepík si vyskakuje na staršího bratra. „Moc si nedovoluj, nebo ti dneska udělám kanadskou noc!” zastrašuje ho brácha. „A myslíš to vážně?” zeptá se Pepíček opatrně. „To teda myslím.” „Tak to jseš pak ten nejhodnější brácha na světě!” obejme ho mladší sourozenec. „Já už si přes tři roky marně …