„Pane vrchní, v téhle polévce nic hovězího kromě vašeho palce nebylo!”

To se takhle potkají dva: „Kam jdeš?” „Ale kam bych šel, do hospody.” „Zase jsi mne ukecal, tak jdeme.”

Neomalený host podává ve dveřích číšníkovi kabáty: „Pověs to!” „A co mám povědět?” zbledne číšník.

„Pane vrchní, máte kaviár?” „Bohužel ne!” „To je škoda, já ho ještě nejedl, dokonce ani nevím, jak vypadá!” „Proč jste to neřekl hned – v tom případě ho máme!”

„To je nespravedlivé!” zlobí se hojný pijan. „Když budu podvyživený, každý mně bude říkat: Jez, jez pořádně. Ale když jsem podnapitý, nikdo mi neřekne: Napij se, napij se ještě!”

Manžel ochutná první lžíci rybí polévky, čelo mu orosí smrtelný pot, odloží lžíci a povídá: „Řekni mi, ženuško, nebude lépe, když si vezmeme kuchařku? Myslím, že to tvým něžným ručkám škodí, když do nich bereš tolik moc soli!”

Pokud není správné jíst zvířata – proč je tedy Bůh stvořil z masa?

„Dobrý den, co si dáte?” „Máte utopence?” „Bohužel, nemáme, lidé se teď spíš věší.”

Vesničan je na zájezdě ve velkém městě, a tak si zajde do vinárny. Dá si dvě deci vína, vyzunkne ho, položí na pult stokorunu a odejde. Přijde vrchní a kroutí hlavou: „Sice tu nechal dýško, ale nezaplatil!”

„Co bych ti měla uvařit, abych ti udělala velikánskou radost?” „Pivo!”