Paní zkusila jednou upít ze skleničky svého manžela trochu něčeho ostřejšího. „Brrr…” otřásla se, „to je odporné.” „Tak vidíš a přitom mi pořád vyčítáš, že piju pro potěšení.”

„Drahá, proč stříháš ty makarony na různé délky?” „Ale miláčku, chtěl jsi přece, abych vařila něco jiného než obvykle.”

„Franto, dnes je tak krásně, že si v hospodě sedneme u okna.”

Zlobí se muž na hospodyni: „Všechno je báječné, až na to, že na těch kolínkách bylo – scedíme a podáváme, a ne sedíme a podáváme!”

„Pane vrchní,” ukazuje host, „tady v jídelním lístku máte chybu – píšete víno ročník 1946 a podle mého ten letopočet měl být napsán u toho kuřete, co jste mi před chvílí přinesl!”

Když jsem se pozdě v noci vracel z hospody, našel jsem dvířka v plotě uzamčená, rozhodl jsem se nejprve přehodit své dva jezevčíky, a poté přelézt sám. Když jsem takto přehazoval již jedenáctého jezevčíka, teprve jsem si všiml, že se mi dírou pro slepice zase vracejí.

Vrátí se do hospody muž a nadává. „Co je ti?” ptají se kamarádi. „Ale, v mé posteli vedle manželky je nějaký chlap!” „A co jsi mu řekl?” „No co, co! Copak umím německy?”

Děda Benák si objednal v restauraci řízek s dovozem až domů. Po necelé půlhodince od té doby, co zavolal, se před domem na silnici ozve skřípání brzd a dutá rána. Děda vyjde ven, aby se podíval, co se stalo. A co nevidí – uprostřed silnice stojí rozvozový vůz, nakřuplé přední …

V japonské restauraci: „Pane vrchní, to suši se mi zdá nějaké nedopečené…”

Stěžuje si Venca chlapcům z hospody: „Včera mě cestou sem chytli u semaforů policajti.” „Ale, ale, ty jsi jel na červenou?” kárá štamgasta hospodský. „Ne, stál jsem na zelenou.”