Přijde kominík do hospody a nasupeně bouchne o stůl: „Nesnáším písničky od Bohuše Matuše!” Hospodský se na něj zadívá jako na přízrak: „Tak proč je teda zpíváš, když se ti tak nelíbí, Bohuši?”

Host si gestem přivolá volného číšníka. „Pane vrchní,” ukazuje na svou porci, „jak staré je to kuře?” „Promiňte, pane, ke kuřeti podáváme rýži, brambory, bramborovou kaši i salát, ale životopis, to, prosím, ne.”

„Pane vrchní, v té želví polévce není ani kus želvího masa.” Vrchní odpovídá: „V maďarském guláši taky neplave Maďar.”

Paní volá na sousedku: „Dobrý den, tak jak se vám včera vydařila ta bramborová kaše ze sáčku?” „Výborně, manžel s ní slepil dva hrnce a dnes se chystá opravit vázu.”

„Znám tři světové jazyky,” chlubí se v práci kuchtík. „Vážně?” podiví se mistr. „A jaké?” „Hovězí, telecí a vepřový.”

„Já vím, že se má jíst s mírou,” dušuje se tlouštík, „ale já žádného Míru neznám!”

Chlápek si chvíli prohlíží jídelníček a pak zavolá vrchního a zajímá se: „Ta hovězí pečeně je vepřová, nebo kuřecí?”

„Jacku,” ptá se v baru John, „kolik je dvakrát dva?” „Čtyři!” „Správně. A kolik je třikrát tři?” „Devět!” Načež John vytáhne pistoli a Jacka odstřelí. Barman se diví: „Proč jsi to udělal? Vždyť ti nic neudělal.” „Jak to, že ne? Moc věděl!”

Stěžuje si chlápek: „V mládí mě vyhazovali ze školy, teď zase z hospody!”

Paní zkusila jednou upít ze skleničky svého manžela trochu něčeho ostřejšího. „Brrr…” otřásla se, „to je odporné.” „Tak vidíš a přitom mi pořád vyčítáš, že piju pro potěšení.”