Host si objedná hovězí, ale číšník mu jako na potvoru donese kuřecí. „Ale tohle je kuřecí!” rozčiluje se ten host. „Já za to nemůžu, že ta kráva sežrala kuře,” brání se číšník.

„Čas jsou peníze,” řekl vrchní a připsal datum do položek účtu.

Naštvaný host hlasitě volá na vrchního: „Pane vrchní, máte zacpané uši?!” „Moment, zeptám se v kuchyni.”

„Dejte mi prosím cigaretu.” „Moje cigarety kouřit nemůžete.” „Copak, jsou moc silné?” „Ne, jen já jsem lakomec.”

„Četl jsi o škodlivosti alkoholu?” „Ano.” „A přestal jsi pít?” „Ne, číst.”

„S čím jsou ty buchty, s povidly?” zajímá se v restauraci zákazník. „Ne, pane,” odvětí číšník, „se švestkovým džemem.”

Na co myslí servírka s tampónem za uchem? Kam dala tužku.

„Mohu vám donést k jídlu houby?” „Ne, děkuji, já je jen rád sbírám.” „Pokud na tom trváte, tak můžu to jídlo rozházet po zemi.”

„Pane vrchní,” dává o sobě vědět host, „dal bych si tu specialitu šéfkuchaře – ten mňamfuj.” „Dobře, pane.” Číšník odejde a za několik minutek donese napnutému zákazníkovi výtečný guláš. „Mňam…” olizuje se pán. Zamíchá v talíři lžičkou a na povrch vyplavou obrovští švábi: „… fuj!”

Víš, proč při kocovině bolí hlava? Protože přeživší mozkové buňky kopou hrobečky pro své mrtvé…