„Franto, dnes je tak krásně, že si v hospodě sedneme u okna.”

Zlobí se muž na hospodyni: „Všechno je báječné, až na to, že na těch kolínkách bylo – scedíme a podáváme, a ne sedíme a podáváme!”

„Pane vrchní,” ukazuje host, „tady v jídelním lístku máte chybu – píšete víno ročník 1946 a podle mého ten letopočet měl být napsán u toho kuřete, co jste mi před chvílí přinesl!”

Když jsem se pozdě v noci vracel z hospody, našel jsem dvířka v plotě uzamčená, rozhodl jsem se nejprve přehodit své dva jezevčíky, a poté přelézt sám. Když jsem takto přehazoval již jedenáctého jezevčíka, teprve jsem si všiml, že se mi dírou pro slepice zase vracejí.

Vrátí se do hospody muž a nadává. „Co je ti?” ptají se kamarádi. „Ale, v mé posteli vedle manželky je nějaký chlap!” „A co jsi mu řekl?” „No co, co! Copak umím německy?”

Děda Benák si objednal v restauraci řízek s dovozem až domů. Po necelé půlhodince od té doby, co zavolal, se před domem na silnici ozve skřípání brzd a dutá rána. Děda vyjde ven, aby se podíval, co se stalo. A co nevidí – uprostřed silnice stojí rozvozový vůz, nakřuplé přední …

V japonské restauraci: „Pane vrchní, to suši se mi zdá nějaké nedopečené…”

Stěžuje si Venca chlapcům z hospody: „Včera mě cestou sem chytli u semaforů policajti.” „Ale, ale, ty jsi jel na červenou?” kárá štamgasta hospodský. „Ne, stál jsem na zelenou.”

„Před čím jsi vlastně toho chlapa zachránil?” ptají se v hospodě novopečeného hrdiny. „Před několika hodinami.”

Ptá se jeden potácející se policajta: „Prosím vás, kolik mám boulí na čele?” „Sedm, občane. A kdepak jste k nim přišel?” „Děkuju vám. Tak ještě tři kandelábry a jsem doma.”