Host si gestem přivolá volného číšníka. „Pane vrchní,” ukazuje na svou porci, „jak staré je to kuře?” „Promiňte, pane, ke kuřeti podáváme rýži, brambory, bramborovou kaši i salát, ale životopis, to, prosím, ne.”

„Pane vrchní, v té želví polévce není ani kus želvího masa.” Vrchní odpovídá: „V maďarském guláši taky neplave Maďar.”

Paní volá na sousedku: „Dobrý den, tak jak se vám včera vydařila ta bramborová kaše ze sáčku?” „Výborně, manžel s ní slepil dva hrnce a dnes se chystá opravit vázu.”

„Znám tři světové jazyky,” chlubí se v práci kuchtík. „Vážně?” podiví se mistr. „A jaké?” „Hovězí, telecí a vepřový.”

„Já vím, že se má jíst s mírou,” dušuje se tlouštík, „ale já žádného Míru neznám!”

Chlápek si chvíli prohlíží jídelníček a pak zavolá vrchního a zajímá se: „Ta hovězí pečeně je vepřová, nebo kuřecí?”

„Jacku,” ptá se v baru John, „kolik je dvakrát dva?” „Čtyři!” „Správně. A kolik je třikrát tři?” „Devět!” Načež John vytáhne pistoli a Jacka odstřelí. Barman se diví: „Proč jsi to udělal? Vždyť ti nic neudělal.” „Jak to, že ne? Moc věděl!”

Stěžuje si chlápek: „V mládí mě vyhazovali ze školy, teď zase z hospody!”

Paní zkusila jednou upít ze skleničky svého manžela trochu něčeho ostřejšího. „Brrr…” otřásla se, „to je odporné.” „Tak vidíš a přitom mi pořád vyčítáš, že piju pro potěšení.”

„Drahá, proč stříháš ty makarony na různé délky?” „Ale miláčku, chtěl jsi přece, abych vařila něco jiného než obvykle.”