„Pepíčku, papej kašičku, jinak nikdy nevyrosteš jako…” matka se podívá na otce, „… ale tak co, vyhodíme ji, žádná škoda to nebude.”

Ptá se v obuvi matka syna: „Jsou ti ty tenisky dobře?” „Jak se to vezme,” polemizuje Pavel. „Ale musím říct, že na lyžování by byly báječné!”

Pepíček šel první den do školy. Tatínek ho dovedl do třídy a poprosil paní učitelku o chviličku na rozhovor. Řekl jí, že Pepíček je hodný chlapec, ale moc rád se o něco sází, a tak by se mohlo stát, že třeba ostatní děti připraví o svačiny a peníze na zmrzlinu. …

„Pořádek dělá přátele,” říká Jarouškovi dědeček. Chlapec na to: „Takže když si uklidím pokojíček, stanu se nejoblíbenějším klukem ve třídě?”

„Jasně, že už si nikdy nebudu pilovat nehty pilníkem na železo!” slibuje mamince rozpustilý Kája. „Mimochodem, kde bych je vzal?”

Pepík s Jardou se zájmem pročítají listinu výher, které můžou získat, když si zakoupí jistou tyčinku. „Motorka by se hodila,” konstatuje Pepík. „Mně by úplně stačila desátá cena,” skromně řekne Jarda. „Těch sto skateboardů by se dalo velmi výhodně prodat!”

„Co to má znamenat, že nemáš čas?” zlobí se na Honzu máma. „Nejdou mi hodinky.”

Máma povídá ráno svému synovi: „Vezmi si čisté spodní prádlo – co kdyby tě srazilo auto?”

„Slyšel jsi už, že turisté, kteří si i přes zákaz odvezou z Uluru, toho australského monolitu, nějaký kámen, často ho pak posílají zpět? Přináší prý smůlu.” „Nechtěl bych tam dělat pošťáka…”

Na silnici tlačí nadávající zpocený muž auto, žena za volantem se ho ptá: „Už můžu povolit tu ruční brzdu?”