V hospodě se hrajou karty. „Pánové, nemáte šanci,” vytahuje se Karel, „teď mám eso v rukávu.” „Ty nemáš šanci,” odpálkuje ho Jožka, „máš na sobě vestu!”

„Pane vrchní, v té polévce plave moucha.” „A co byste chtěl za 13 korun, aby vám tam plaval mistr světa?”

Ptá se číšník hosta: „Máte prázdnou sklenici. Mám vám přinést další?” „A co budu dělat se dvěma prázdnýma sklenicema?”

Leží si takhle gulášová polévka v žaludku a najednou přilítne velký rum, vzápětí ještě jeden a za ním dva fernety. To už polívka nevydrží a povídá: „Tam nahoře je mejdan?” „Jo, jasně!” říká ten poslední fernet. „Jé, tak to se tam musím jít podívat!”

Vrchní přinese pánovi tác, nadzvedne víko a pod ním se objeví zetlelá kostřička kuřete. „To je skandál, co to má znamenat?!” ježí vlasy host. „Ale já jsem vás, váženej pane, předem několikrát upozorňoval, že si to u nás už přes půl roku nikdo neobjednal.”

„Haló,” volá host na čísníka, „poznáváš mě?” „Ne, pane, nikdy jsem vás neviděl,” bezradně krčí rameny číšník. „Ty lháři,” osopí se na něj muž, „vždyť jsem si u tebe před hodinou objednal řízek!”

Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si …

Křičí opilec ze stropu na kamarády: „Chlapi, pomóóc! Já přechlastal zemskou přitažlivost!”

Majitel restaurace řekl brigádníkovi: „Přines mi z kuchyně kuchařku.” Za chvíli mu vlepí pohlavek: „Ty pitomče, nemyslel jsem kuchtičku!”

Číšník počítá útratu: „Gulášovka – devět padesát, dva rohlíčky – čtyři rovné, když to půjde – sedm padesát…” „Prosím vás, co bylo to poslední?” zeptá se host. Číšník normálně pokračuje: „Tak to nejde, dva rohlíčky…”