„Buďte pozdraveni, bratři, neseme dobrou zvěst, brzy přijde Království nebeské…” „Prosím tě, zkrať to!” „Tak jo, šnaps jsme koupili a domluvili jsme na večer několik děvčat.”

Stěžuje si vodník Brčálek na hrázi svého rybníka vodníku Česílkovi: „Už nikdy u sebe nenechám přespat ženskou!” „Něco se stalo?” vyzvídá Česílko. „Jo, to se teda stalo,” zrudne vodník Brčálek, „ráno se probudím a všechny mé hrnečky s dušičkami jsou vymyté a vyleštěné!”

Mezi zájemci o komerční využití klonování nechybí Paris Hilton. „Představte si, že jsem ztratila jednu ze svých nejoblíbenějších náušnic,” vysvětluje jedna z nejbohatších dědiček na světě, „pokud ji do týdne můj speciální vyšetřovací tým nenajde, nevidím jinou možnost, než zbylou náušnici naklonovat!”

Baví se dva kreslíři: „Utrpěl jsem nenahraditelnou ztrátu. Můj synek vyhodil moje nejlepší kreslené kousky do smetí.” „Fakt? A kolik mu je?” „Čtyři a půl roku.” „No prosím, tak malý a už se vyzná v umění.”

Hurvínek je zvídavý. „Taťuldo,” ptá se, „co je podle tebe kamzík?” Spejbl si rozpačitě odkašle: „Kamzík? Víš, Hurvajs, to je taková… No, taková přiblblá ryba.”„Ale ve škole nám říkali, že kamzík skáče po horách.” „Však jsem ti říkal, že je přiblblá.”

„Kolona se pohybuje krokem,” hlásí v rádiu. „Není se co divit s tím, v jakém je naše vojenská technika stavu.”

Z rozhovoru: „A jak se ten nerudnej chlap jmenoval?” „Ruda.”

Fronta před telefonní budkou. Vykloní se z ní chlapík: „Promiňte, spletl jsem si číslo. Nepotřebuje náhodou někdo z vás volat 723 744 701?”

Ředitel v divadle k nově angažované: „Tu scénu umírání jste zahrála tak přesvědčivě, že už mi volalo deset zájemců o váš byt.”

Rok 2020 – Praha, Václavské náměstí. Policisté kontrolují doklady: „Josef Novák – ty Ahmede, nezdá se ti, že tu je pořád ještě moc cizinců?”