Žena jednou večer povídá: „Dvě věci umím nejlíp. Sekanou a štrúdl.” Manžel se ptá: „A tohle je která?”

„Řekni mi, jak to děláš, když chceš být doma úplně sama?” „Jednoduše – začnu umývat nádobí a všichni někam zmizí!”

Žena k manželovi: „Proč mi dáváš jen výplatní pásku?” „Abys věděla, kolik jsem před chvílí prochlastal v hospodě!”

„Franto, prý do tebe uhodil blesk?” „Ani nevím, po deseti letech manželství takové drobnosti ani neregistruješ!”

Proč nosí ženy kraťasy? Aby jim nebylo horko. A proč je nosí muži? Nevím – proč by měli muži nosit ženy?

„Tak si představ, Kalianko přestal den ze dne kouřit, pít a ohlížet se za ženskýma.” „Copak, onemocněl?” „Ne, oženil se!”

Mladá žena v knihovně: „Kde najdu knihu o manželském štěstí?” „Zkuste oddělení pohádek…”

Říká paní manželovi po splnění manželských povinností: „Tak jsem si myslela, že útlumový program je pro uhelný průmysl, ale oni to už určitě rozšířili i na mistry v papírně!”

U hřbitovní brány hledí muž na podivný průvod. Za rakví kráčí muž s manželkou a psem dobrmanem, a potom dlouhá řada mužů. Stojící nevydrží a ptá se, kdo to má pohřeb. Pán za rakví odvětí: „To je pohřeb mojí tchyně. Vidíte toho dobrmana? To on ji napadl a zakousl.” „To …

„To nemůže ten pes přestat alespoň v noci štěkat?!” rozčiluje se ve svém sdíleném peřinovém království vynervovaný spáč. „Nech ho být,” povídá mu manželka. „Beztak se jen opičí po tobě!”