Manželé se po čtyřiceti letech vydají po místech, která navštívili o svých líbánkách. Takhle večer jedou venkovskou krajinou podél farmy. Sluníčko zapadá, romantická nálada a ženská povídá: „Miláčku, zastav a pojď ven, pojď udělat to samé co před čtyřiceti lety.” Chlápek zastaví, oba vystoupí, on ji začne svlékat a brzy …

Co se děje s dívkou jako z cukru? Každou chvíli ji někdo olizuje.

„Moje žena má nějaké tajné zaměstnání,” vypráví pan František, „pořád dělá noční, tam ji ožerou, aby si nic nepamatovala. Ráno sotva stojí na nohách. Ale těch peněz, co vždycky potom ráno přinese!”

Co dělá činčila, aby měla děti? To samé co žena, aby měla činčilu!

„Miláčku, ten dort je velmi dobrý…” „Koupila jsem ho v obchodě.” „A proč jsi ho neupekla sama?” „A z čeho?! Nemáme doma ani mouku, ani vejce, ani glutaman sodný, ani E517, ani E1452…”

Host ve vinárně si objednal víno. Po ochutnání uznale přikývl a povídá: „Pane vrchní, přineste mi k tomu octu ještě dva špekáčky s chlebem a cibulí.”

Host popíjí celé dopoledne minerálku. „Pane vrchní!” zvolá najednou. „Konečně si bude přát něco jiného,” ožije otrávený vrchní. „Rezervujte mi tohle místo, já si jen skočím domů na kávu.”

„Od rána se mi třesou ruce kocovinou. Rozepínal jsem si košili a utrhl jsem knoflík. Otevíral jsem aktovku a upadlo jí ucho. Bojím se jít na záchod.”

V nádražním bufetu: „Ta polévka je studená!” „Však se zahřejete, až budete dobíhat vlak, právě vám přijíždí.”

Psi a alkoholici by se určitě dostali dřív domů, kdyby se nezastavovali u každého sloupu.