Co potřebuje muž, který má už všechno? Ženu, která to dokáže utratit!

„Tak si představ, paní Nováková vyhodila svého muže.” „Vždyť mu říkala Světlo mého života…” „No jo, ale ono to světlo v posteli skoro každý večer zhaslo!”

„Drahý, co máš na mně nejradši? Moje nádherné tělo nebo moji krásnou tvář?” „Tvůj smysl pro humor.”

„Koupil jsem snoubence pod stromeček briliantový prsten.” „Tos jí nemohl koupit něco levnějšího, třeba televizor?” „A ty už jsi viděl falešný televizor?”

„Josefe!” podívá se zpýtavě choť pana Nováka, který přichází domů krátce před půlnocí. „Jak mi to vysvětlíš? Ráno sis jenom odskočil k holiči…?” „Ano, máš pravdu,” škytne provinile a vysvětluje: „Ale pořezal mi při holení krk, a tak jsem se zastavil v hospodě a pozoroval, zda mi ještě dobře těsní…”

Novopečený otec přišel s pugetem do porodnice: „Jé, miláčku, tak my máme chlapečka. A komu je podobnej?” „Ále, toho stejně neznáš…”

Při hádce má žena vždy poslední slovo. Cokoliv, co potom poví muž, je začátek další hádky.

Stěžuje si v úzkém kruhu přítelkyň paní Šťastná: „Můj manžel tak tvrdě spí, že už ho nevzbudí, ani když mu zabuším na rakev cihlou!”

Jdou manželé po ulici, zdraví je nějaký neznámý chlapík pozdvihnutím klobouku. Muž: „Podívej, jaký je to slušný muž!” Žena: „Slušný? Vždyť chrápe jako dřevorubec!”

Jednou takhle manžel říká: „Drahá, a odkud znáš to všechno, před čím varuješ naše dcery?”