„Kam cestujete?” „Do Vídně.” „A co tam?” „Ale, tchyni na pohřeb.” „No, Vídeň je prostě Vídeň…”

Každá žena musí být vdaná, protože všechno se nedá svádět na vládu!

Svěřuje se jedna přítelkyně druhé: „Co ten můj oslavil čtyřicítku, je jako mlsnej kocour.” „Často se chce milovat?” zajímá se první. „Ne,” odvětí druhá, „vybírá si s kým!”

Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané? Svobodné přijdou domů, podívají se, co je v ledničce, a jdou do postele. Vdané přijdou domů, podívají se, co je v posteli, a jdou do ledničky…

Žena vyjde na verandu a rozplývá se nad modrou oblohou, sluníčkem, zpěvem ptáků… Radostně volá na manžela: „Jaro už je tady!” „Výborně,” ozve se spokojený hlas pána domu, „řekni Jaroušovi, že už jdu.”

„Kde je to jídlo, co zbylo od oběda?” táže se muže novomanželka. „Dal jsem ho psovi,” přiznává manžel. „Ale neboj, neřekl jsem mu, žes to vařila ty!”

Baví se dva kamarádi: „Ty, Karle, je lepší manželka ošklivá a věrná, nebo hezká a koketa?” „Já nevím jak ty, ale já jím raději dort se všema než hovno sám!”

Potkali se dva kamarádi. První říká: „Poslyš, Stando, nejsi nemocný, nemáš málo vápna?” „Proč myslíš?” „No, už ti chodím dva měsíce za manželkou a ještě ti nenarostly parohy!”

Žena je jako kytara, nejen, že je potřeba vyhmátnout a naladit tu správnou strunu, ale i pevně držet pod krkem!

Jde chlápek a potká starší, nehezkou ženskou. „Tak co, mladej?” povídá mu. „Chtěl bys mít krásnou a bohatou ženu?” „No jasně, že bych chtěl. Ale co vám je po tom?!” „Jen pomalu! Když se se mnou vyspíš, dám ti za ženu svou krásnou a bohatou dceru.” Po chvilce si plácli …