Dvě těhotný ženský pletou svetříky. První povídá: „Doufám, že to bude holčička. Už mám jen růžovou vlnu.” Druhá povídá: „Doufám, že to bude kripl. Zkonila jsem rukáv…”

Paní Kalianková si stěžuje manželovi: „Pepo, ty jsi nenormální a nemožný manžel.” „Nestěžuj si, já se oženil dobře. Že jsi se blbě vdala, za to já nemůžu!”

Pokud žena dupe nohama a nechce vás poslouchat, nerušte ji. Možná se pokouší tancovat.

„Proč jsem se já hloupá vdávala, proč jsem nešla raději k divadlu?” „A myslíš, že prodavačka vstupenek je něco extra?”

„Moje žena je velmi chladná!” „Tak ale v létě to může být příjemné, ne?”

„Ten tvůj je přeci inženýr, studovaný člověk a ty mu místo Milane říkáš kocourku?” „To je těžké, maminko. Já musím. Mám totiž obavy, abych mu někdy neřekla Honzo.”

Manžel vleze do postele a zašeptá něžně a vášnivě do ucha své manželky: „Jsem bez trenek… „ A žena mu odpoví: „Nech mě spát… zítra ti jedny vyperu.”

Baví se tři chlapi o svých ženách. První povídá: „Ta moje se musí ve dveřích vždycky sehnout. Ne proto, že by byla moc vysoká, ale proto, že máme tak nízké dveře.” Druhý: „Když si chce ta moje sednout na židli, tak ji musím vysadit. Ale to není proto, že by …

Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé.

Muž přijde domů udivený: „Drahá, je to možné, aby náš tamagochi otěhotněl?” „Ukaž?!” Chlap vytahuje z kapsy „tamagochiho”, ukazuje displej a na něm nápis: „Jsem těhotná!” „Ty idiote, to není tamagochi, to je pager!”