Přijde takhle jednou manžel večer domů a vidí svou ženu nahou v posteli. Povídá: „Proč jsi tu nahá?” Žena na to: „Víš, já nemám žádné hadry!” Muž: „Ale co to povídáš?” Otevře skříň a počítá. „Jedny šaty, druhé šaty, třetí šaty, nazdar Karle, čtvrté šaty…”

„Tobě je pivo dražší než já!” „Ale co povídáš, drahá, pivo je mnohem, mnohem levnější!”

„Otče, nevím, co si mám počít se svým mužem. Hrozně mne podvádí! Už spal se všemi mými přítelkyněmi, se sousedkami, dokonce i s mojí sestrou! Podvádí mne tak často, že si dokonce nejsem jistá, že to dítě, které čekám, je jeho!”

Paní je v družném rozhovoru se svou přítelkyní, když tu z obýváku volá manžel. Paní: „To je hrozné, ti muži nejsou schopni sami cokoliv zařídit. Člověk aby byl pořád za nimi jako za dětmi!” „Proč tě volá?” „Asi chce navléknout jehlu, aby si mohl spravit podšívku u saka!”

„Drahá, víš, jaký je rozdíl mezi autobusem a taxíkem?” „Ne.” „Tak pojedeme autobusem.”

Co je 30. dubna? Den tchyní.

Drahé ženy, píšou vám muži. Ode dneška vyřešíme historickou nespravedlnost. Ode dneška nás můžete zvát do drahých restaurací, kupovat nám šperky, značkové voňavky, budete jezdit v drahých autech a dávat nám je k narozeninám, čekat na nás hodiny v době domluvených schůzek a před obchody, vozit nás na exotické dovolené …

„Kdo jsi?” „Dobrá víla.” „A proč máš tedy tu sekyru?” „Jdu za jednou tchyní.”

Každý muž by měl mít nějakého koníčka. Ale dejte si pozor, aby se o ní žena nedozvěděla!

„Tvůj automobil, tvé rádio, tvůj televizor a tvé křeslo! Jednou jsme manželé, tak u nás nejsou ani tvé, ani mé věci, ale jen naše. A co to tam pořád hledáš ve skříni?” „Naše kalhoty!”