„Prosím tě, Jarouši, vstávej!” budí rozrušeně manželka manžela uprostřed noci. „Co se děje?” Jarouš rozespale. „Ale, co by? Zapomněl sis vzít prášky na spaní.”

Tchyně je: Moudrá, spravedlivá a uvážlivá žena, která dává svou vysoce inteligentní, sečtělou, pracovitou, skromnou, ctnostnou, poctivou a ambiciózní dceru úplně cizímu, nevzdělanému, negramotnému, línému a rozhazovačnému nemravovi, aby s ním mohla zplodit to nejdokonalejší dítě na světě.

Manžel: „Ty máš tak krásné nohy. Úplně jako srnka…” Manželka: „Děkuju za lichotku.” Manžel: „Ale já ti nelichotím, tak křivý a chlupatý!”

Ráno leží manželé v posteli a žena se ptá: „Prosím tě, Karle, co se ti to v noci zdálo? Vždyť jsi mě pořád fackoval a nadával mi do sviní!” „Mně se nic nezdálo,” ujistí ji manžel, „já jsem vůbec nespal!”

„Teda to byl mejdan,” říká Petra kamarádce po návratu domů. Přítelkyně poznamená: „No, já se ani pořádně nenapila.” „Já taky ne,” odvětí Petra. „Ale zato jsem asi dvanáctkrát přišla do jiného stavu!”

Na co je dobré mít bezrukou manželku? Nemůže vám nasadit parohy.

Přijde chlapík domů a co nevidí: v jeho posteli cizí chlap… a aby to neměl tak jednoduché, tak s jeho ženou. Neváhal, chytil chlapíka a hybaj s ním do kůlny. Tam milému chlapíkovi vytáhne tu jeho okrasu a chlapík ztuhne hrůzou, když mu ji začne zatahovat do svěráku. Prosí: „Člověče, …

Vodičkovi koukají na televizi a pan Vodička si prdne. „Co je to tu za smrad?” zacpává si nos manželka. „To jsem nebyl já,” brání se Vodička, „to ten chlap v televizi!”

„Kamaráde, i po dvaceti letech je pro mě moje žena stále dráždivá.” „Čím, prosím tě?” „Skoro každou druhou větou, kterou řekne.”

„Nač myslíš, miláčku?” „Přeci na totéž co ty.” „Výborně, tak pro to pivo skoč do ledničky a vem otvírák.”