Nápis na náhrobku: „Zde odpočívá František Stránský. Celý život nic jiného nedělal!”

Starý děda slyší klepání na dveře své chaloupky. Otevře a spatří malou kostru. „Né, ještě né!” zvolá děda. „Drž hubu,” říká kostra, „já si jdu pro křečka.”

Na pohřbu si povídají dvě vzdálené příbuzné: „Jak zemřel?” „Utopil se při mytí hlavy.” „Ale já slyšela, že to byl pracovní úraz…” „Taky že ano – byl holič!”

„Stálý plat, padesát tisíc měsíčně, firemní vůz, mobil, stravovací lístky… Určitě vás přijmeme, už můžete rozvázat svůj současný pracovní poměr, ujišťoval mne personální vedoucí,” vypráví spolunocležníkům v lepenkových krabicích čerstvý bezdomovec.

Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku hodil bůra a zvědavě se ptá: „Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk?” „Obchody jdou poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku.”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!” „Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?” „No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha – a než si toho někdo všimnul, už jsme byli …

Ptá se bezdomovec bezdomovce: „To je ti tak strašná zima, že se takhle klepeš?” „Ne,” na to druhý houmlesák, „to je zemětřesení!”

„Já nikdy žádné auto neměl,” vypráví kamarádům z ulice starý bezdomovec, „tak se těším, že mě aspoň do té márnice odvezou.”

Blondýnka přijde reklamovat konzervu: „Když jsem se ji snažila rozříznout, zlomila jsem tři nože!”

„To se podrž! Vymyslela jsem, jak ušetřit čas se sušením prádla,” chlubí se manželovi blondýnka. „Jak, drahá?” „Peru nasucho.”