„Stálý plat, padesát tisíc měsíčně, firemní vůz, mobil, stravovací lístky… Určitě vás přijmeme, už můžete rozvázat svůj současný pracovní poměr, ujišťoval mne personální vedoucí,” vypráví spolunocležníkům v lepenkových krabicích čerstvý bezdomovec.

Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku hodil bůra a zvědavě se ptá: „Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk?” „Obchody jdou poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku.”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!” „Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?” „No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha – a než si toho někdo všimnul, už jsme byli …

Ptá se bezdomovec bezdomovce: „To je ti tak strašná zima, že se takhle klepeš?” „Ne,” na to druhý houmlesák, „to je zemětřesení!”

„Já nikdy žádné auto neměl,” vypráví kamarádům z ulice starý bezdomovec, „tak se těším, že mě aspoň do té márnice odvezou.”

Blondýnka přijde reklamovat konzervu: „Když jsem se ji snažila rozříznout, zlomila jsem tři nože!”

„To se podrž! Vymyslela jsem, jak ušetřit čas se sušením prádla,” chlubí se manželovi blondýnka. „Jak, drahá?” „Peru nasucho.”

Blondýnka si dělala pilotní licenci na vrtulník. Posadili ji do takového toho malého otevřeného stroje, který se používal v armádě a známe ho všichni z M.A.S.H. – dražší stroje na první lety nováčkům nikdo nedá. Děvenka to byla šikovná a všechno šlo jako po másle. Zvládla perfektně otáčení, stoupání, klesání …

Proč blondýnky nemůžou hrát na schovávanou? Který hlupák by je hledal?!

Co udělá blondýnka, když jí ujede výtah? Počká, až přijede další.