Přijde Pepíček pozdě do hodiny zpěvu a paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku, kdes byl?” „No, víte, když…” „Pepíčku, nemumlej a řekni nám, kdes byl!” „Mno, ono totiž…” „Tak víš co, Pepíčku? Protože máme hodinu zpěvu, tak běž pěkně za dveře, zaklepej a zazpívej nám svou omluvu.” Pepíček tedy odejde, …

Ve škole píšou písemku a Pepíček se přihlásí a říká: „Paní učitelko, mně to furt ruší.” A učitelka: „Co tě ruší, vždyť je tu naprosté ticho.” A Pepíček: „Jsem blbej, až to práská s dveřma.”

Poznámka: „O každé přestávce poskakuje z lavice na lavici a usmívá se.” Odpověď: „Tak jak je možné, že má dvojku z tělocviku?”

Dva letí v balónu, jenže náhle se zhorší počasí, přijde vítr, mlha a déšť. Když se zase vyjasní, oba vidí, že je vítr odvanul bůhvíkam. Pod nimi na zemi ale jde nějaký chlap, tak na něj oba volají: „Kde to jsme?” Chlap se zastaví a dlouze se zamyslí. Až když …

Učitelka k žákovi: „Časuj nám sloveso chodit!” „Chodím… chodíš… chodí…” „Rychleji!” pobídne ho učitelka. „Běžím… běžíš… běží…”

U zkoušky: „Co je větší, Čína nebo Vatikán?” Student nejistě: „Vatikán.” Profesoři začali kašlat. Student povídá: „Čína.” Po letech se potom chlubí: „Hned napodruhé jsem to měl.”

Paní učitelka se ptá: „Jakou práci mají vaši rodiče?” Jana říká: „Můj táta je zlatník.” „To je pěkné povolání, Janičko.” „A ty, Pepíčku?” Pepíček, který je trochu víc na hlavu, povídá: „Můj tatínek válí takové železné sudy.” „Ano. To je pěkné povolání,” říká paní učitelka. V tom se Pepíček přihlásí …

Jako první bůh stvořil Evu a Vaška.

Proč se lidi hlásí na vysokou školu? Aby dostali kolej a přístup na internet.

„Náš hrdina zezelenal děsem,” opravuje snaživce učitelka, „nikoliv zezelenal lesem.”