„Pane ministře,” ptá se občan bez okolků, „může se ministrovi říct, že je vůl?” „Ne,” vrtí hlavou jmenovaný, „to se nehodí.” „A může se volovi říct, že je ministr?” vyzvídá pán dál. „To se může,” připustí ministr. „Tak tedy nashledanou, pane ministře!”

Úředník vrací dámě vyplněný formulář: „Tady jste zapomněla udělat tečku nad i.” „Tak ji tam doplňte za mě.” „To nejde, to musí být stejným rukopisem!”

Ptá se poslanec ministra financí: „Pane ministře, proč chcete dovést do ČR klokany?” Ministr odpoví: „No to je přeci jasné, aby si lidé začali zvykat žít s prázdnou kapsou!”

Náš parlament je takový poloviční Robin Hood. Bohatým bere. A to je vše.

Pozor: Jestliže se některým politikům lesknou oči, nemusí to ještě znamenat, že se blýská na lepší časy!

„Koho budeš volit?” „Komunisty!” „To vím, ale z jaké politické strany?”

Úředník běží k volební urně a rozhazuje rukama: „Nesypejte nám tam popel, dědo!”

Včera demonstrovali ti, co z rozpočtu čerpají, proti těm, co z rozpočtu čerpají také. Počkejte, až jednou do ulic vyjdou ti, co to všechno platí.

Naši politici páchají mnoho chyb. Škoda, že nepracují jako ženisté.

Ptá se učitel dětí při hodině českého jazyka: „A teď, když jsme si vysvětlili časy minulý, přítomný a budoucí, řekni nám, Pepíčku, jaký je to čas, když řeknu předseda Topolánek opouští vládu?” „Prosím, čas nejvyšší.”