Ve škole je požární poplach. Všichni se derou jako o život ven, div se neušlapou. „Nespěchejte tak, nic se neděje,” uklidňuje je ředitelka. „Jenom… hořřříííííí!”

Učitelka křičí na žáka: „Maž umýt tabuli!”

Z vanadu se vyrábějí vany.

„Pepíčku, čím byl tvůj dědeček za války?” ptá se paní učitelka. „Elektrikář, prosím.” „A jak to víš?” „Protože měl na helmě dva blesky.”

Sámo byl znám tím, že se sám obsluhoval.

„Děti, jestlipak víte, co dělá opice?” ptá se paní učitelka v první třídě. „Prosím, leze na strom.” „Ano, správně, Mařenko. A co ještě dělá? No, Pepíčku?” „Prosím, leze zase dolů.”

Paní učitelka zadala dětem: „Napište ten úkol ve Wordu.” Anička se ironicky ozvala: „A jak asi jinak než ve slovech, paní učitelko?”

„Mám dva monokly,” povídá Mazánek. „Takže mám vlastně jednoho dikla.”

Salutování je francouzsky ahojování – ahoj, ahoj, ahoj!

„Pepíčku, řekni nám, kdy spí sova?” „Sova spí ve dne, na světlo vylézá, až je tma.”