Alexander Makedonský táhnul do háje.

Chválí velitel vojáka: „Je vidět, že jste kalibr, vojíne, ale spát v pozoru opravdu nemusíte.”

Velitel čety povídá nováčkům: „Kdo tady umí hrát na heligon?” „Já,” přihlásí se Novák. „Výborně, tak si vystupte z řady, nafouknete nám gumový člun!”

Po minovém poli jdou dva vojáci. Najednou rána, jeden z nich leží na poli a křičí: „Já jsem určitě zraněn, podívej se, vidíš krev?” „No, jestli máš hnědou krev, tak jseš celej zraněnej!”

Reportér se ptá domorodce: „Jak jste vlastně vyhráli tu občanskou válku?” „No to víte! To musíte mýt moderní výbavu. Napříkla Kábétéčka, Débétéčka a Débétéeneseltéčka.” „A to je co?” „Kábétéčka jsou krátké bambusové tyče, Débétéčka dlouhé bambusové tyče a Débétéeneseltéčka jsou dlouhé bambusové tyče na srážení letadel.”

„Pane majore, můžu se vás zeptat, jak letí granát po výstřelu?” „Samozřejmě, jen se ptejte!”

Nejnovější zpráva z amerických vojensko-vědeckých kruhů oznamuje, že americká armáda zastavila vývoj nové, revoluční proti-protiraketové rakety. Totiž, ta pitomá věc se pořád sama sestřelovala.

„Majore Vejvrtko, s radostí vám mohu sdělit, že jste povýšil,” oznamuje vojákovi velitel. „Opravdu? Myslíte to vážně?” diví se zaskočený zaměstnanec vlasti. „Naprosto – při poslední zdravotní prohlídce jste měřil 188,7 centimetru a dnes už 188,9.”

Dva vojíni rozebírají bombu. „Co když vybuchne?” děsí se první. „Nevadí, mám ještě jednu,” uklidní ho druhý.

„Pořád jsem nic nestíhal,” vypráví pilot, „ale to by se teď mělo změnit.” „Začínáš na sobě pracovat?” vyzvídají kamarádi. „Ne, ale dostal jsem stíhačku.”