Říká primář oddělení studentům medicíny na praxi v nemocnici: „Usmívejte se, jdeme k nadstandartním pacientům!”

Hádá se blázen s psychiatrem. „Takže vy nejste blázen?” „Samozřejmě že ne.” „Dejme tomu. Ale řekněte mi, proč jste tedy hrál Člověče nezlob se s dlažební kostkou?”

Hurvínek se vrátí od zubaře. „Bolelo to?” ptá se Spejbl. „Myslím, že jo. Měl jsi vidět doktora, jak skákal, když jsem ho pokousal!”

„Prosím vás, jak bych se mohl dostat do nemocnice?” „To se složitě vysvětluje. Nejjednodušší by bylo, kdybych vás praštil po hlavě a zavolat záchrannou službu.”

Při studiu medicíny pracuji na částečný úvazek také v poradně toxikologického střediska. Je to nedávno, co volala nějaká žena, která přistihla dcerku při pojídání mravenců. S nonšalancí sobě vlastní jsem jí odvětil, že mravenci nemůžou její holčičce nijak ublížit, takže s ní do špitálu jezdit nemusí. Dáma se uklidnila a …

Potká holohlavý kolegu, který má na hlavě jen jeden vlas a ptá se ho: „To je vlastní nebo jsi si pořídil paruku?”

Poškození menisku se v jejich rodině dědí z kolena na koleno.

Blázni najdou na zahradě mravence: „Smíme poprosit o autogram, pane Ferdo?”

„Přineste na pokoj číslo 15 bažanta,” říká bratříčkovi doktor. „Jen chvilku strpení, pane doktore, hned nějakého střelím na poli.”

„Pane doktore, pomozte mé ženě. Strašně se jí spustila krev z nosu, dělají se jí kruhy pod očima.” „Jak často se jí to stává?” „Podle toho, jak často ji mlátím!”