Doktor se otočí k příchozímu pacientovi: „Tak co vám chybí, pane Novák?” „Neschopenka.”

Lékař, nespokojený s výší honoráře, který obdržel od starého Dicksona, se pacienta ptá: „To je pro mne, nebo pro mého sluhu?” „Pro oba,” odvětil Dickson.

Kdo to je lékař? Člověk, kterého platíme, aby nemocnému vykládal hlouposti do té doby, než ho příroda vyléčí, nebo než ho léky zabijou.

Říká průvodce: „Tady vidíte zeď nářků.” „Vždyť je to zdivo poměrně nové.” „To ano, vždyť tu stomatologickou kliniku jsme postavili poměrně nedávno!”

„Pane doktore, já se bojím, že život nemá smysl.” „To jste na tom dobře. Já se bojím, že smysl má a že jsem na něj přišel.”

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnáctku, že tam se dávají ti, co mají zemřít. Sestra mu říká: „Ale dědo, to není pravda, ti se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama.” Najednou přijde hlavní …

Stařenka přijde k doktorovi a stěžuje si, že ji bolí nohy, ruce, tělo, hlava… Doktor stařenku prohlédne a praví: „To nic není, jen si dávejte každý den na hruď studenou hlínu.” „A proč to, pane doktore?” ptá se stařenka. „To víte, babi, musíte si zvykat.”

Psychiatr napomíná pacienta: „Člověče, vy nejste pes, slyšíte? Vy nejste pes! Neštěkejte pořád a nepodávejte mi v jednom kuse pac – kde mám pořád ty cukry brát?!”

Přijde žena k doktorovi: „Pane doktore, cítím se špatně.” Lékař jí radí: „Každé ráno nalačno vypijte jedno syrové vajíčko.” „Pane doktore, ale já vajíčka nesnáším.” „A kdo po vás, proboha, chce, abyste je snášela?”

Přijde chlápek na chirurgii a šeptá paní doktorce: „Mám roztrhlé… Potřebuju zašít…” „Člověče, já vám vůbec nerozumím! Co máte roztrhlé, co potřebujete zašít?” „Ponožky.”