„Pane doktore, je pravda, že zdraví se nedá koupit za žádné peníze?” „A kdo vám řekl takový nesmysl?”

„Ty jdeš od zubaře a jsi tak veselý? To nechápu, že ti ten vyhlášený trhač zubů tak spravil náladu…” „No jasně, on tam nebyl.”

U doktora: „Pane doktore, nepředepisujte mému muži ty brýle. Naše manželství je už dvacet let šťastné.”

„Sestři, vypadá to, že ten pán na dvacítce už mele z posledního!” „Toho si nevšímejte, on je řezník…”

„Teď prosím pokrčte koleno.” „Na kterou stranu, pane doktore?”

„Pepo,” lomcuje v noci manželka svým mužem lékařem, „máš v ordinaci zloděje!” „A co mu je?”

„Pane doktore, prosím pomozte mi s mým mužem. Často mu několik hodin něco vysvětluji a pak zjistím, že buď vůbec nevnímal, nebo všechno zapomněl.” „Ale paní, to není vada, to je boží dar!”

Stárnoucí muž přijde k lékaři, rozepne kalhoty a praví: „Pane doktore, rozřízněte mi ho a zase sešijte!” „A proč?” kulí na něj oči Mudr(c). „Víte, já jsem měl před měsícem úraz na prstě,” vypráví chlápek, „vy jste mi udělal stejný úkon a dodnes ho neohnu!”

Kdo je to zubař? Čaroděj, který vkládá lidem do úst kov a z kapes jim vytahuje peníze.

Dva pánové jdou proti sobě v parku po cestě a oba za sebou táhnou pravou nohu. Jeden se na druhého s porozuměním podívá, ukáže si na nohu a říká: „Kuvajt, 1993.” A druhý ukáže palcem za sebe a říká: „Psí hovno, deset metrů zpátky.”