Poslušný manžel, pan Novák, jde k psychiatrovi. Manželka jde s ním a v čekárně na něj čeká. Psychiatr ho prohlédl, zjistí, že je chorobně bázlivý, ustrašený a nesamostatný. „Nemáte pocit deprese, která vám kazí každou radost ze života?” „Psst, pane doktore, ne tak nahlas,” lekne se pan Novák, „ta deprese …

Lékař ji prohlédl a pravil: „To bude jistě zápal plic.” „A co mi poradíte, pane doktore?” „Hodně pijte, třeba to zhasne.”

U zubaře: „Prosím vás, proč se tak třesete, vždyť to vůbec nebolí!” „Nevykládejte mi hlouposti, mě nepřesvědčíte, vždyť já sám jsem zubař!”

„Nesmíte pít, kouřit ani chodit za ženami.” „Ale pane doktore, já jsem přece chlap!” „No, dovolím vám, abyste se holil.”

Proč se Stevee Wonder stále usmívá? Protože neví, že je černý.

Závěr dopisu VZP svému pojištěnci: „Toto je poslední upomínka. Jestli nezaplatíte dlužné pojistné do osmi dnů, bude vám naočkována tuberkulóza.”

Povídá lékař pacientovi, který k němu přišel na kontrolu: „Potřebujete bezpodmínečně klid, musíte prostě odpočívat. Navrhuji, abyste se vrátil do práce!”

„Pane doktore, stárnu a už na mně není nic v pořádku. Podívám se do zrcadla a vidím tu trosku.” „Upokojte se, paní, určitě máte v pořádku alespoň zrak!”

„Pane Novák, ty bolesti ve vaší noze jsou prostě věkem.” „Divné. Moje druhá noha je úplně stejně stará a nebolí!”

„Pane doktore, Honzíček má ve stolici červíky!” „A kolik jich snědl?”