„Doktore, ukopl jsem si malíček!” oznamuje pacient. „Tak mi ho ukažte,” nijak se neznepokojuje lékař. Pacient zašmátrá do tašky a pak zakleje: „Kurňa, já ho zapomněl doma!”

Ptá se jeden hypochondr druhého: „Ty ses rozvedl, Karle?” „Jo, už jsou to dva týdny.” „A proč?” podiví se ten první. „Byla s ní strašná nuda. O čem jsme se spolu měli bavit, když byla zdravá jako řípa?”

Přijde ženská k doktorovi: „Pane doktore, strašně mě bolí břicho!” „A co jste jedla?” „Sardinky v konzervě.” „A nebyly zkažené?” „To nevím, já je neotevřela.”

Pacient po komplikované operaci procitne a první, co vidí, je, že se nad ním sklání nejasná postava a všude kolem je bílo. „Proboha,” zvolá vyděšeně, „vy jste anděl?!” „Ale ne,” uklidňuje ho neznámá osoba. „Já jsem sestra.” „Tak to jste mě moc neuklidnila, když jste andělova sestra!”

Zubařka spustí vrtačku a povídá pacientovi: „A pamatuješ, Jirko, jak jsi ve škole seděl za mnou a pořád jsi mě píchal kružítkem?”

„Pane doktore,” zašeptá roztřesený staříček, „jak to se mnou vypadá?” „Dobře, v porovnání s mrtvým jste v perfektní formě!”

Potkají se dva koktaví: „Ko-ko-ko-ko-ko-ko-ko… kolik je hodin?” „Osm dva-dva-dva-dva-dva… dvacet jed-jed-jed-jed-jed… dv-dv-dv-dv-dv-dv… tř-tř-tř-tř… čty-čty-čty-čty-čty…”

Oční lékař vejde do přeplněné čekárny: „Vidíte mě všichni?” „Všichni, pane doktore.” „Tak co tu tedy děláte, simulanti?!”

Plešatý se posmívá hrbatému: „Co máš v tom batohu?” Hrbatý: „Tvůj hřeben!”

Blázni hrajou prší. Náhle jeden z vějířku v ruce vyloví eso a s úsměvem oznamuje sousedovi: „Stojíš!” Ten se zarazí: „To není pravda, vždyť sedím na zemi!”