Vrátí se muž ze služební cesty a za dveřmi svého domu vidí hromadu strouhanky. Přeleze ji, ale za ní je další. Když přeleze i tu, uvidí tam svou ženu – blondýnku, jak strouhá rohlíky. Ptá se jí, co to vyvádí, a blondýnka mu odpoví: „Chtěla jsem ti na uvítanou obalit …

„Bojím se, že už jsem svého přítele omrzela,” svěřuje se holkám v kavárně blondýnka. „Neboj, to se ti jenom zdá,” konejší ji kamarádky. „No já nevím, byli jsme spolu dva týdny na horách a on z toho má omrzliny…”

Stěžuje si muž psychiatrovi: „Pane doktore, moje žena si myslí, že jsem blázen, protože mám rád klobásy.” „To je nesmysl,” odpoví psychiatr, „já mám taky rád klobásy.” „Vážně?! Tak to musíte vidět moji sbírku. Mám jich tisíce…!”

To takhle přijde koktavej děda k doktorovi: „Pa… pane doktore, mně nechce stát při… při… při…” „No jo, já vím, tady máte prášky a přijďte se za tejden ukázat.” Za tejden děda přijde a zase spustí: „Pa… pane doktore, mně nechce stát při… při… při…” „Koukám, dědo, že to nezabírá, …

Na operačním sále: „Tak, jak to budete chtít?” „Vy myslíte operaci, pane doktore?” „Ne, rakev.”

V nemocnici: „Máme pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu ještě horší.” „Tak nejdřív tu ještě horší.” „Máte rakovinu.” „A tu špatnou?” „Že máte pokročilou sklerózu.” „Tak to je dobrý. Já už se lekl, že mám rakovinu…”

Žena volá v noci doktora a omlouvá se, že ho obtěžuje a že bude muset jet tak daleko. Doktor jí však uklidňuje: „Nic se neděje, milá paní, mám v blízkosti ještě jednoho pacienta, tak zabiji dvě mouchy jednou ranou.”

Říká slepý beznohému: „Nechoď mi na oči!”

„Doma mám cvičeného úhoře,” chlubí se bláznům na pokoji duševně chorý jedinec. „A co umí, hm?” „Když na něj křiknu úhoř, uhoří!”

Nemocný k lékaři, který ho přišel vyšetřit: „Jaké štěstí, doktore, že mám stejnou nemoc jako před dvěma roky! Žádné léky, které jste mi předepsal, jsem ještě nevyhodil.”