Žili dva bratři, první byl vědec a druhý cvok. Chytrý vědec umře a leží v rakvi, kolem něho plno svíček. Cvok svíčky sfoukne a říká: „Všechno nejlepší, brácho!”

Pacient prodělal střevní katar.

„Pane doktore, ta nemoc, co mám, to je něco vzácnýho?” „Ale kdeže, toho jsou plný hřbitovy…”

Na nemocničním lůžku leží pacient bez obou rukou. „No vidíte,” konstatuje chirurg, „ani to nebolelo!”

„Hele, Johny, kolik jsi dal za amputaci pravé nohy?” „Dost, deset tisíc.” „A tos mi nemohl říct – znám chlapa, co by ti za tu cenu uřízl obě nohy!”

„Blázni, proč máte tak odřená břicha?” ptá se ředitel ústavu svých svěřenců. Jeden z nich mu záhadu objasnil: „My jsme si nakreslili na zemi křídou čáru a vsadili jsme se, kdo ji podleze!”

Přijde nevidomý do obchodu, na vodítku slepeckého psa. Postaví se doprostřed místnosti, popadne chudáka za ocas a roztočí ho nad hlavou. Prodavač se ho ptá: „Co to děláte?” „Jenom se tak trochu rozhlížím,” odpoví slepec.

„Představ si, včera jsem slyšel v televizních novinách, že je nějaká obec Hovězí na Vsetínsku…” „Tam teda musejí být šílení!”

„Já vám věřím,” řekl překvapenému hypochondrovi lékař. „Já vám věřím, že jste nemocný… ale duševně.”

„Pane doktore,” stěžuje si mladá žena, „manžel si myslí, že je chladnička.” „Chová se k vám v noci tak chladně?” „To ne,” připouští kráska, „ale spí s otevřenými ústy… a to malé světýlko mě ruší.”