Nemocniční chodbou jde sestra a tlačí vozík s pacientem. Ten na ni žalostně kouká a prosí: „Sestřičko, zkusíme to ještě na ARO, prosím!” Sestřička však kategoricky odmítá: „Paní doktorka řekla, že do márnice, tak jedeme do márnice!”

„Vždycky, než mi začne migréna, mám brnění,” svěřuje se neurologovi pan Kudláček. Doktůrek radí: „Přestaňte ho nosit.”

Proč musí mít v kocourkovské nemocnici všichni pacienti při operaci bílý oděv? Aby chirurg věděl, jestli jim odněkud nestříká krev!

Po těžké operaci se ptají pacientovi příbuzní chirurga: „Tak co, pane doktore? Už procitnul?” Lékař nemá to srdce, aby jim řekl pravdu, a tak jen lehce kývne. „A kdo ho ošetřuje?” „Svatý Petr.”

„Pane doktore, pane doktore, moje stará si zlomila nohu!” „A v kterých místech?” „Mezi záchodem a koupelnou…”

Host v ústavu pro tělesně postižené: „Líbí se mi váš smysl pro humor.” „A kdo by se nesmál, když mám dvě bránice?”

U lékaře: „Je mi líto, pane Vaněk, nedá se nic dělat, tu nohu vám musíme amputovat.” „Díky Bohu, já už jsem si myslel, že mi zakážete pít!”

Z pohlednice propuštěného pacienta: „Srdečně pozdravuji pana primáře a ostatní blázny.”

Jeden hluchoněmý pán si přečetl v novinách inzerát: „Naučíme hluchoněmé mluvit. Třítýdenní kurz, garantujeme výsledky.” Ačkoliv se mu to zdálo podezřelé, rozhodl se, že pokusí své štěstí. Dostavil se na určené místo, zaplatil a byl uveden k pánovi v bílém plášti. Ten mu s úsměvem potřásl rukou a znakovou řečí …

Doktor se ptá pacienta: „Kouříte?” „Ne.” „Pijete?” „Ne.” „Máte alespoň nějakou vášeň?” „Nooo, hraju občas pexeso.” „Tak přestaňte hrát pexeso.”