V nemocnici: „Léčba pokračuje výborně, za dva dny už budete moci do hospody!”

Stížnost na chirurga: „Nejednal zrovna v rukavičkách.”

„Pane doktore, večer nemůžu usnout,” stěžuje si děda. „Musím pořád myslet na tisíc věcí.” Doktor radí: „Tak tedy vypijte před spaním sklenku kyselého mléka.” „Pak budu klidně spát?” zajímá se důchodce. „To sice ne,” odvětí obvoďák, „ale budete myslet jen na jednu věc!”

Do domova s pečovatelskou službou přibude starý vozíčkář. „Já jsem nějakej Láďa a jsem tady s cukrovkou,” ihned se s ním seznamuje přátelský spolubydlící. „Těší mě, Karel,” natahuje se k němu vozíčkář. „Mám ujeté nohy.” „To ani neumíš řídit kriplkáru?”

Nemocniční chodbou jde sestra a tlačí vozík s pacientem. Ten na ni žalostně kouká a prosí: „Sestřičko, zkusíme to ještě na ARO, prosím!” Sestřička však kategoricky odmítá: „Paní doktorka řekla, že do márnice, tak jedeme do márnice!”

„Vždycky, než mi začne migréna, mám brnění,” svěřuje se neurologovi pan Kudláček. Doktůrek radí: „Přestaňte ho nosit.”

Proč musí mít v kocourkovské nemocnici všichni pacienti při operaci bílý oděv? Aby chirurg věděl, jestli jim odněkud nestříká krev!

Po těžké operaci se ptají pacientovi příbuzní chirurga: „Tak co, pane doktore? Už procitnul?” Lékař nemá to srdce, aby jim řekl pravdu, a tak jen lehce kývne. „A kdo ho ošetřuje?” „Svatý Petr.”

„Pane doktore, pane doktore, moje stará si zlomila nohu!” „A v kterých místech?” „Mezi záchodem a koupelnou…”

Host v ústavu pro tělesně postižené: „Líbí se mi váš smysl pro humor.” „A kdo by se nesmál, když mám dvě bránice?”