Blondýnka se zamiluje do pohledného inženýra, ale on s ní nechce nic mít, protože prý blondýny nemá rád. Zamilovanou dívku to ale neodradí – přebarví se na černo a zkouší to znovu. Inženýr ji ale zase odbije, a že přebarvené blondýny nesnáší ještě víc. „Jak jste poznal, že jsem přebarvená?” …

Nabourají dvě blondýny. Vystoupí z aut a děsně se hádají: „Jsi koza!” „Jsi kráva!” „Kam jsi jela, kozo?!” „Do kosmetického salónu, krávo!” „To já také, kozo!” „A na kolik jsi měla termín, krávo?!” „No, na 11.00, kozo!” „Vždyť říkám, že jsi kráva! Já jsem přece měla na 10.00, tím pádem …

Proč neumí blondýnky plavat? Bojí se, že by se jim rozpustil make-up.

Pan učitel dal Pepíčkovi za úkol, aby seřadil čísla od nejmenšího po největší, jak jdou až do stovky. Pepíček mu za deset minut přinese papír s úkolem, učitel na to koukne a po chvíli říká Pepíčkovi: „A kam ti utekla pětka?” „Já nevím,” odvětí Pepíček. „Jak to, že nevíš?” rozčílí …

„Chtěl jsem být na diskotéce kanón,” vypráví František. „A jak jsi dopadl?” zajímá se kámoš. „Jako dělo!”

Mladý DJ ve škole: „Pokud nám dá někdo pěstí do oka, máme tam buď monokla, nebo stereokla.”

Je to černý a leze to přes plot. Co je to? Krtek číslo 1. Je to černý a leze to přes plot. Co je to? Krtek číslo 2. Je to černý a leze to přes plot. Co je to? Krtek číslo 1 se vrací.

„Nechala jsem si zešedivět vlasy, ale stejně mi pořád všichni říkají, že jsem dětská…” „Tak si to tak neberte, paní doktorko… Jeníčku, pojď dál…”

Námořník dostal po službě volno a aby taky něco užil, vyhledal dům radosti a obrátil se na madam, která domu vládne: „Chtěl bych nějakou inteligentní společnici. Víte, jsem dost náročný…” Madam odběhne a za chvíli zavolá, že může jít mladý pán nahoru. Námořník poslechne, jde nahoru, vezme za kliku, zůstane …

Porodní babka, která zaslouženě odrodila stovky dětí, přijde do nebe a svatý Petr ji přemlouvá: „Ty jsi byla taková starostlivá a dobrá, zůstaň ještě na zemi a pomáhej ženám v bolesti, stejně tak jako dosud. Jen ty to umíš tak dobře.” Porodní babka na to: „Víš, svatý Petře, nemohu se …