Jednoho krásného dne, kdy svítíčko slunilo, zpíváci ptákali a štípy mouchaly, přišel k nám študý chudent v rozpláštěném trháku, tabaje nemáku. Študám tě vítáku! Stolni si k sedu a uchlebuj si našeho kroje! V tom ale náš štěk zapesal, zaocasal vrcasem a cupama zanohal. Mňouka zakočkala a záprálha se na …

„Jak se máš?” „Tak jako ty.” „V tom případě vyskoč z okna…”

„Mám čisté svědomí.” „Jojo, skleróza, to dobře znám.”

„Včera nám zase vypadla televize,” stěžuje si na byťáku paní Pelcová. „Jó, tak s tím já nic neudělám, že máte tak divoké roztržky,” povídá bytová pracovnice.

Slyšeli jste o té dívce s medovým úsměvem? Zemřela na cukrovku.

Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme. A smysl pro humor za to, co jsme.

Chtěl jsem dát věci do zásuvky a dala mi ránu!

„Hele, Karle, víš, jaký je rozdíl mezi odpadkovým košem a poštovní schránkou?” „No tak to fakt nevím!” „Tak já si ten dopis raději hodím sám…”

„Ahoj, jak se daří?” „Dej mi pokoj se svými trapnými otázkami!” „S jakými?” „No, ahoj, jak se daří!” „Výborně, a tobě?”

Dostal jsem dnes do schránky: „Prosíme o Vaše upozornění v případě, že jste nenašli toto oznámení ve své poštovní schránce.” Jak poznám, že jsem nenašel?