Přišli jsme na to, jak lidi smířit s letním časem, kdy se posunuje čas o hodinu napřed. Základem řešení je, že by se čas neměnil v noci ze soboty na neděli, ale ve dvě hodiny odpoledne v pátek.

„Jak se vám daří?” „Sice ne tak dobře, jak bych chtěl já, ale zdaleka ne tak zle, jak byste chtěl vy.”

„Víš, co se stane, když napadnou dva metry sněhu?” „???” „Všechny větve na stromech se zlomí!”

„Co to bylo před chvílí za řev v tom lese?” „Ale, někdo tam zabíjel dlouhou chvíli…”

„Pane Vondráček, viděl jste Dámu s kaméliemi?” „Ne, akorát tu šla nějaká ženská s česnekem!”

Sedí v pokoji dva, co si říkají Fofři: „Uděláme si kafe?” „Dobrý nápad.” V pokoji najednou průvan, voda do čajníku, čajník na sporák, čaj do hrnečků, voda taky, koupili cukr v krámu, roznesení na stůl a to vše za 8 sekund. Vypijí, sedí, nuda pokračuje. „Zavoláme Lubošovi, přiveze chlast a …

„Fanóšu, co děláš?” „Nic, odpočívám…” „Tož to ti jdu pomoct.”

Tajemný hlas z kadibudky: „Nerušit! Právě shazuji jedno kilo!”

„Máš rád brambory?” „Ano…” „Tak se ohni a já ti nakopu plnej pytel.”

„Našel jsem zlatý prsten.” „Opravdu? Doufám, že jsi ho odevzdal!” „Ani nápad! Je na něm vyryto: NAVŽDY TVŮJ!”