Jede chlap po ulici na kole a chodec na něj volá: „Hej, pane, drnčí vám blatník.” „Cože?” „Drnčí vám blatník!” „Cože?” „Drnčí vám blatník!” „Cože? Já neslyším, drnčí mi blatník!”

„Na této fotografii jsou mi tři roky.” „A to už jste měl pleš?” „Ale ne – víte – držíte tu fotku vzhůru nohama!”

Jednovaječné dvojče zvedne telefon a ze sluchátka na něj spustí: „Ahoj, tak co, jak jde život? Co pořád děláš?” „No,” zamyslí se dvojče, „a kdo vůbec volá?” „Ty mě fakt nepoznáváš?” „Ne, opravdu ne.” „Tak se podívej do zrcadla.”

„Pane Hromádka,” zajímá se pošťačka, „proč vás vyhodili z práce?” „Kvůli kašli.” „Jak to?” diví se drbna. „Za to, že jste nemocný, přece nemůžete.” „No jo, ale já jsem kašlal na práci!”

„Pane,” nachomítne se ke kolemjdoucímu pan Vaněček, „jsem rád, že vás poznávám!” „Ale já vás neznám,” namítne muž. Pan Vaněček si ho chytne za šos: „Jenže já poznávám ten kabát, co mi před týdnem ukradli v hospodě!”

Doručovatelka zvoní u paneláku: „Pane Horáček, máte tu poštu.” V mikrofonu se ozve samolibý hlas: „Jestli je to červená složenka, tak přijdu!”

„Jsem proti vám,” řekl svému vzoru a odmlčel se, „… úplná nula.”

Myslel jsem, že hůře být nemůže. Ukázalo se, že jsem měl nedostatečnou fantazii.

Ženská přinesla k fotografovi starou fotku svého pět let mrtvého manžela, který pózoval s cylindrem na hlavě, a ptá se fotografa, jestli by bylo možné z té fotografie nějak odstranit ten klobouk. „Ale jistě, madam, to nebude problém. Můžete mi říct, na kterou stranu si váš pan manžel česal vlasy?” …

V ovocném sadu: „Co děláte na tom stromě?” „Chci se oběsit, život mě omrzel.” „Takové ptáčky já znám. Nedávno mi jeden tvrdil totéž a když jsem odešel, otrhal mi všechny třešně!”